Nové recenze
Počítače - ostatní
Chlazení
Operační paměti
Programy
Storage
Taktování
Periferie
Můj počítač
Jídlo
Všehochuť
Restaurace - testy a srovnání, 2. série23. 8. 2012 Druhá série testu restaurací na sebe nenechala dlouho čekat, tentokrát nás čeká devět restaurací.ÚvodJiž na konci první série jsem naznačil, že se chystá druhá a třetí série, není tedy překvapením, že se u druhé série setkáváme. Druhá série rozšíří testy o dalších devět restaurací.Co za restaurace nás čeká? - Black dogs - hamburger - Jáma - hamburger - Kočár z Vídně - vídeňský řízek - Mirellie - středomořská kuchyně - Café Louvre - uvidíme - Pho Vietnam - vietnamská kuchyně - U Štěpána - hovězí - Maitrea - vegetariánské - Domyno - hamburger - Café Savoy - česká kuchyně - závěr - shrnutí druhé série  Black dogs - hamburgerBlack dogsVzhledem k tomu, že Black Dogs hamburgery byly takové intermezzo mezi první a druhou sérií, nebyl kamarád, který tam se mnou byl, zván. Taky tuto část píšu asi měsíc a půl po návštěvě, tak si některé detaily nebudu pamatovat úplně přesně. Prostředí já - Přimět Pražáka kvůli jídlu k výjezdu mimo Prahu není úplně obvyklé, ale na Black dogs jsem na internetu četl tolik chvály, že jsme nemohli jinak. Navíc od nás ze Zličína to bylo jen 22km, tak to nebylo tak daleko. Restaurace sídlí v samém centru Berouna v jedné z postranních ulic z hlavního náměstí, tak jsme nechali auto kousek dál a k restauraci došli pěšky. Už si ani nepamatuji, jestli je parkování u restaurace možné, nebo jde o nějakou pěší zónu s vjezdem jen pro dopravní obsluhu. Restauraci jsme nejdřív přešli, protože jsme si jí nevšimli, je tedy zvenku ne moc výrazná. Uvnitř zaujme především bar, za kterým probíhá samotná příprava jídel. Restaurace je malá, řekl bych, že míst k sezení bude tak pro 14 lidí. Dle nějakého článku na internetu byla dříve součástí restaurace pohovka, kterou článek odsoudil jako nesmyslnou, ale věřte mi, že po výborném velkém jídle si nejvíc ze všeho přejete právě možnost se natáhnout. Obsluhajá - Obsluhovaly dvě mladé slečny ve vysloveně domácké atmosféře, vyměňovaly si boty, protože se jedné rozbily žabky, ve kterých chodila. Ale protože v té době byly v restauraci jen ony, kuchař a my dva mladíci, byla velmi uvolněná atmosféra a pohoda. Jídelní lístekjá - Tak ten si už vůbec nepamatuju. Jen tedy, že restaurace není jen hamburgrárna, ale celkově texmex (Texas, Mexico) restaurace, takže jsou v nabídce i různé tortilly a podobná jídla, která ale na rozdíl od hamburgerů nepatří mezi má oblíbená. U hamburgerů mne trochu uváděly do rozpaků přísady, u kterých jsem netušil, co jsou zač, a název jednoho hamburgeru, který jsem netušil, jak přečíst, ale servírky hned všechno vysvětlily a vysvětlily i výslovnost. Jídlojá - První hamburger jsem si dal v článku opěvovaný infarktburger (burger, zelenina, slanina, bylinková majonéza, guacamole a chilli, vše v krásně křupavě opečené bulce), byl jednoduše výborný. Po snězení jsem měl od šťáv z hamburgeru špinavé ruce, tak jsem si je umyl v umyvadle, které je v chodbičce. Protože šlo o plánovanou akci, od rána jsme nic nejedli, tak jsme měli ještě místo na druhý chod (jsou nabízeny dvě gramáže burgeru, v obou případech jsme si dali tu větší). Abychom vyzkoušeli i jiné variace, oba jsme si dali jiný hamburger, jejichž názvy si už nepamatuji. I druhý byl dobrý, ale chuť omáček v infarktburgeru byla lepší. Nakonec jsem neodolal a dal jsem si dortík čokosmrt, který byl čokoládový, navíc politý rozpuštěnou čokoládou a ještě trochu ozdoben kapičkami jahodové marmelády. Přestože jahod bylo jen na ozdobu, bylo to velmi příjemné zpestření chuti. Infarktburger a čokosmrt tedy můžu s klidem doporučit. Byl jsem zklamán jen z jedné věci, z "domácí ovocné šťávy", chutnala prostě jako hodně naředěná šťáva ze sirupu, to bylo za cenu nějakých tuším 50kč/0,5l zoufalé. Výkon-cenajá - Naše velké burgery stály kolem 145Kč, čokosmrt asi 45Kč a šťáva asi 50Kč, celkově jsme tedy za dva hamburgery, čokosmrt a šťávu zaplatili kolem 400Kč na osobu. To je na můj vkus dost na to, že jsme byli v Berouně v polo-fastfoodu. Jistě, kdybychom byli normální a dali si jen jeden hamburger, bylo by to výrazně méně. Přesto si myslím, že tolik opěvovaný poměr cena-výkon není oblast, ve které by Black Dogs vyhrávali. Lákají ovšem na prvotřídní chuť, za kterou si lidé rádi zaplatí a to je mnohem cennější než slušná cena za jen průměrné jídlo. Závěr
Klady   Jáma - hamburgerJámaProstředí
já - Do Jámy jsem se vydal, protože jsem na ni četl chválu v článku nějakého Američana v Praze. Říkal, že tam mají nejlepší hamburgery, co v Praze měl. Když jsme přišli na trochu pozdnější oběd kolem druhé hodiny, byla ale restaurace prakticky úplně prázdná. Čekal bych, že kdyby se jednalo o nějak vyhlášený podnik, byl by aspoň poloplný neustále. Restaurace na mne působila starším ale čistým českým dojmem. Vše bylo ve stylu na tmavo natřeného dřeva s množstvím plakátů.
já - Byli jsme obslouženi krásně hned po usednutí s dotazem, co si dáme k pití, ukázkové. Naše komunikace se omezila na objednávku a naši žádost o zaplacení.
já - Čitelný jídelák obsahující na jediné straně přehledně uvedené denní menu i stálou nabídku. Hamburgery byly v nabídce tři.
já - Objednali jsme si klasický hamburger s cheddarem, obsahoval i trochu ledového salátu. Talíř obsahoval i velkou porci domácích hranolků, a tři tenká kolečka rajčete a cibule. Hranolky mne nenadchly, mám rád suché a křupavé, ale tyhle byly celkem málo udělané, skoro vařené. Hamburger byl v krásně velké housce sypané sezamem, chuť housky jsem neregistroval, byla průměrná, konzistence i čerstvost výborná. Burger samotný byl udělaný medium, jak bylo na jídelním lístku uvedeno. Celkově byl hamburger dobrý, ale proti jiným, které jsem ochutnával za poslední dobu, obsahoval málo chutí. Aspoň slaninu by mohli doplnit.
já - Hamburger za 175Kč, pití kolem 30kč. Hamburger bych kvalitou řadil mezi Ural a Husu z minulého dílu, takže dobrý, ale neposadím se z něj. Když do ceny započtu, že jsme minutu pěšky od Václaváku, dává smysl a je úplně v pořádku. Takže cena-výkon dobrý. Za dva lidi jsem dohromady za dva hamburgery a dvě pití platil 430Kč. Závěr
Klady  Kočár z Vídně - vídeňský řízekKočár z VídněProstředí
já - Restaurace se nachází asi 10 metrů od Karlova mostu, jedná se tedy o nejaktivnější turistické centrum. Restaurace je krásná, čistá, stoly mají připravené pro každé místo příbory, ubrousek a skleničku. Restaurace má i zahrádku na dvoře. Uvnitř restaurace mne zaujala především hudba, kterou bych odhadem zařadil do dvacátých let dvacátého století, pěkně dokresluje celkovou atmosféru.
já - U pultu, který je hned proti vchodu do restaurace, při našem příchodu stála servírka a chvíli jí trvalo, než se nás ujala a šla nás v úplně prázdné (kolem poledne) restauraci usadit. Během jídla za námi přišla s otázkou "Všechno v pořádku", opáčili jsme, že ano, ale kdyby se zeptala, jestli nám může přinést ještě pití, oba bychom si dali. My jsme ušetřili, majitele restaurace připravila servírka o pár desetikorun.
já - Jednoduchý kvalitní jídelní lístek s dobrým listováním v kroužkové vazbě. V první části byly položky paralelně česky a německy, v druhé části pak bylo totéž anglicky.
já - K pití jsem si dal Almdudler, jeden z mých nejoblíbenějších nápojů vůbec. Jsem rád, že je někde v Čechách k sehnání. Šel jsem na jistotu na řízek, kamarád ještě po cestě uvažoval, co si dá, ale nakonec si dal taky řízek. Jedná se o pravý vídeňský řízek, takže telecí. Přistály před námi velké talíře plné řízků, jednalo se o tři řízky zvící sloních uší. Vedle takového talíře i miska germánského bramborového salátu (plátky vařených brambor, cibulka, kyselý nálev) vypadala maličkatá. Kdybych místo tří řízků dostal řízek jediný, nic bych neřekl a užil bych si oběda, trojitá borce byla trochu overkill. Řízek samotný byl výborný, maso vyklepané do tenoučka, ale zachovalo si svou šťavnatost a bylo krásně měkké. Neměl jsem šanci porci sníst, tak jsem ještě jeden a půl řízku dostal zabaleno s sebou.
já - Totální úlet, prakticky trojitá porce za 280Kč (nejdražší jídlo v nabídce), takže za jeden velký výborný řízek se salátem dáte asi 90Kč, dokonalé. Pití ale bylo dražší, pivo i Almdudler po 55Kč.
Klady   Mirellie - středomořská kuchyněMirellieProstředí
já - Restauraci mi doporučila kamarádka, kterou jsem tam nakonec pozval. Dle webových stránek jsem nabyl dojmu, že se jedná o balkánskou restauraci, jelikož část jídel na jídelníčku nesla názvy, které mi zněly balkánsky. Když jsme k restauraci přišli, všimnul jsem si výrazného nápisu Pizza. Usadili jsme se k venkovním stolům do ulice a dovnitř jsem se ani nepodíval, takže interiér nemůžu posoudit.
já - Asi 5 sekund poté, co jsme se usadili, přišel číšník s jídelními lístky, ukázková reakce. Bohužel nám hned nenabídnul nápoj, což považuji za nutnost. Během jídla si nás číšník nevšímal, což se projevilo vyschnutím skleniček nás obou. Po dojedení jsme ještě měli chuť na nějaký zákusek, ale při odnášení nádobí po hlavním jídle nám nebyl nabídnut zákusek ani ten nápoj. Takže majitel restaurace nevydělal za dva nápoje a dva zákusky.
já - Jídelní lístek byl klasický rozvírací s větším množstvím stránek. Jídla nesla na prvním místě název původní středomořský, pak český a pak anglický. Bylo by mi pohodlnější, kdyby na prvním místě bylo české pojmenování. Jídel bylo na jídeláku hodně - polévky, předkrmy, saláty, pizzy, masa, těstoviny, rizota, mořské speciality, přílohy a dezerty. V každé kategorii asi 8 položek, celkem náročné si vybrat.
já - Přišel jsem připraven na absolutní improvizaci s jídly, jelikož jsem očekával cizokrajná jídla. Po přečtení jídeláku jsem zjistil, že mi paměť po asi měsíci podávala zbytečně zmatené informace, jelikož se jednalo o úplně typickou středomořskou (řekl bych italskou) kuchyni. Mám opravdu rád rybí polévky, tak její volba byla jasná. Pak jsem neměl jasno v hlavním chodu, chtěl jsem něco s mořskými plody, tak jsem rozhodoval mezi těstovinami, rizotem nebo mořskými plody na grilu. Nakonec jsme spolu zvolili Jadranský talíř s grilovanými mořskými plody, údajně pro dvě osoby, ještě jsme si k tomu dali jednu grilovanou zeleninu. Polévka byla výborná, plná mušlí a rybího masa. Dostali jsme k ní 5 malých domácích ciabat, které byly skutečně dobré, což udělalo z polévky skoro hlavní chod. Talíř pro dva s grilovanými mořskými plody a zeleninou už na první pohled nebyl moc velký. Z mořských plodů obsahoval 6 slávek, které po ogrilování byly mrňavé, několik kousků malých olihní, jednu rybu rozkrojenou podél páteře napůl, dva plátky rybího masa, které jsme nedokázali identifikovat, a dvě napůl oloupané středně velké krevety. Z grilované zeleniny jsme pak měli dvě kolečka cukíny, jedno kolečko lilku, kus papriky červené a kus papriky žluté. Cukína jako vždy nuda, lilek mi celkem chutnal, papriky byly málo udělané a tvrdší. Neidentifikovatelné plátky ryb byly suché, půlená ryba byla v pořádku, ale nudná, slávky obsahovaly mikroskopické maso, olihně byly dobré, krevety pak nádherně voněly a byly absolutně výborné. Celkově hlavní jídlo bylo hodně malé, rozhodně bych ho bez problémů snědl sám. Měl jsem tedy pak ještě chuť si dát něco dalšího, ale číšník nás nechal tak dlouho po dojedení čekat, že jsem ztratil náladu jim tam ještě něco utrácet.
já - Tady přicházíme k hlavnímu kamenu úrazu. Nepamatoval jsem si samozřejmě z internetu měsíc předem ani cenu, tak jsem byl trošku překvapen cenou 45Kč za dvojku Coly. Polévka stála 95Kč, nic proti tomu, byla výborná a velká. Bylo mi za pečivo naúčtováno 10Kč. To nechápu. Na pečivo se mne nikdo neptal a informace o tom v jídelním lístku nebyla. Navíc cena 10Kč za pět výborných ciabat je vysloveně směšná, když se ohlédnu na ostatní ceny. Když už bych pečivo z nějakého důvodu účtoval, připadala by mi v této restauraci přiměřená cena tak 60Kč. Talíř pro dva stál 590Kč. Když jsem ho objednával, říkal jsem si, že 300Kč na osobu je snesitelné, ale když vím, kolik jsme toho dostali, zdá se mi cena přehnaná, nedal bych za to víc než 400Kč. A korunu poměru cena-výkon nasadila dvě kolečka cukíny, kolečko lilku a asi tak půlka barevné papriky za 70Kč. Celkově jsem tedy za dva lidi - dva nápoje, polévku, pečivo, talíř "pro dva" a zeleninu platil 860Kč. Hóódně špatný poměr cena-výkon. Ale bylo to fakt dobré, tak se na to dalo zapomenout.
Klady   Café Louvre - uvidímeCafé LouvrePůvodně jsme měli jít do dejvické kachní restaurace Perpetuum, ale ukázalo se, že ji asi nadobro zavřeli, tak jsme našli náhradníka. Prostředí
já - Café Louvre se nachází na Národní třídě v patře, vchod z ulice je nenápadný. Interiér je jednoduchý, stolky jsou čisté s papírovým prostíráním, na zdi je nenápadná tapeta s asi secesním vzorem.
já - Restaurace vypadá pěkně, tak jsem čekal, že budeme po příchodu obsluhou uvedeni k nějakému prázdnému stolku. Funguje to tam ale tak, že se prostě uvedete sami a sednete si k volnému stolu. Na každém stole je jeden jídelní a jeden vinný lístek. Osobně bych ocenil, kdyby tam byly dva, když už to jsou stolky pro dva. Jídeláky na stole aspoň umožňují začít listovat hned po usednutí bez nutnosti čekat na číšníka. Zase to ale znemožňuje si okamžitě objednat něco k pití. Nejsem si tím úplně jitý, ale mám pocit, že se o stůl nestará jeden číšník, ale několik číšníků krouží po podniku, a když někde vidí potřebu pracovat, tak se činí. Na první objednání pití a jídel jsme čekali o něco déle, ale to bylo především tím, že jsme si ve dvou lidech jedním jídelákem trochu déle listovali, pak už prodlevy mezi například dojedením a odnesením nádobí byly krátké. Číšníci se mi zdáli trochu nesmělí, pořád nám mohli víc nabízet a určitě bychom si toho dali víc, typicky s pitím.
já - K dispozici byl jídelní a vinný lístek, koukal jsem jen na jídelní. Ten byl klasický listovací v pevných deskách. Byl rozdělen na více částí - českou, anglickou a možná i německou, tu si nepamatuji, ale prostírání bylo česky, anglicky a německy, tak očekávám, že takový byl i jídelní lístek. Jídla byla jasně pojmenovaná, jen jsem se maličko ztrácel, v rozdělení na Speciality, Českou kuchyni a Z grilu. Protože třeba Konfitované kachní stehno bych klidně umístil do České kuchyně místo do Specialit. Pak tam bylo ještě několik kategorií, celkově na můj vkus trochu moc jídel.
já - Kamarádka si vybrala Domácí bramborové noky s lososem, bazalkovým pestem a smetanou. Já jsem si po dlouhém výběru mezi Konfitovanou kachnou, Hamburgerem, Gulášem a Biftekem vybral kachnu. Jednalo se o konfitované kachní stehno, takže porce nebyla tak obrovská, jako když někde nabízí čtvrt nebo dokonce půl kachny. Zajímavá byla tím, že červené zelí obsahovalo mandarinky. Byly evidentně z konzervy kompotu a nezdálo se mi, že by nějak změnily chuť zelí, spíš to byly mandarinky, co chutnaly jak červené zelí, takže sice zajímavé, ale úplně zbytečné. Zelí bylo na můj vkus trochu kyselejší. Zajímavější byly bramborové placičky, které byly krásně jemné, jen jich bylo celkem málo, kdyby místo tří jich bylo pět, bylo by to vyváženější. Samotná kachna byla výborná s krásnou křupavou kůrčičkou. K pití jsem si dal jahodový shake, který byl v jídelním lístku tak schovaný, že jsem si ho všimnul na poslední chvíli, byl výborný. Po hlavním jídle jsem ještě měl chuť na zákusek, jichž mají v nabídce nadprůměrné množství. Dal jsem si švestkový štrúdl s mákem a vanilkovou zmrzlinou, chuťově průměr, švestky byly trochu tvrdší, celkově měl být sladší, zmrzlina se mi k tomu nehodila. Kamarádka si dala Schwarzwaldský dort, který byl rozhodně lepší, pěkně domácí šlehačka, měkký kakaový korpus a třešně. Za zmínku ještě stojí předkrm, který jsme dostali bez vyžádání, v podobě košíku s několika druhy chlebů a malým kalíškem bylinkového másla. Chleby byly oschlé, takže nijak nepotěšily, spíš naopak.
já - Tentokrát jsme toho měli víc než normálně - dvě hlavní jídla, tři nápoje a dva zákusky. Sodovka s citronem za 36Kč, Shake po 52Kč, Noky s lososem na 160Kč, Kachní stehno za 230Kč a zákusky po 60Kč. Ještě nám byl naúčtován couvert po 12Kč za osobu, opět mi to připadá trapné, radši bych jim nechal o něco vyšší spropitné, takhle mne naštvali. Celkově jsem za dva lidi platil 700Kč, což není úplně málo, ale když vezmu v úvahu, že jsme oba odcházeli úplně najedení, nestěžuju si.
Klady 
Pho Vietnam - vietnamská kuchyněPho VietnamProstředí
já - Restaurace má v okolí pražských Vinohrad dvě provozovny. První z nich je na rohu náměstí Jiřího z Poděbrad, to je jen bufet na stání. Druhá je v Anglické ulici pod náměstím Míru, to už je téměř klasická restaurace se stoly a místy k sezení. Zvláštní je jen tím, že se objednává u pultu, kde vám jsou rovnou předána hotová jídla (předkrmy) a pití, pak si jdete sednout a je vám obsluhou přineseno hlavní jídlo. Zdálo se mi, že u jednoho vedlejšího stolu si hosté objednávali u servírky, která za nimi přišla, takže asi i tento způsob, na který jsme v Čechách zvyklí, funguje. Restaurace je z ulice nenápadná, málem jsme ji přešli, přestože jsme ji hledali. Po vchodu vás čeká umělým kamenem obkládané schodiště, které ve mně právě díky kameni zanechalo velký dojem. V suterénu už jsou stoly pro odhadem 60 hostů a zmíněný pult, za kterým nás obsloužila přímo majitelka podniku, v chladícím pultu jsou vystavena připravená jídla, předkrmy a saláty.
já - Obsluha se v tomto nezvyklém systému omezila na vydávající a pokladní za pultem, číšníka nebo možná kuchaře, který nám přinesl hlavní jídlo, a servírku, která postupně sklízela nádobí po dojedených jídlech.
já - Nabídku mají vyvěšenou na stěně ve vietnamštině, češtině a tuším i angličtině. Nabídka obsahuje i fotky jídel, z kterých si uděláte představu o úpravě. Jídelní lístek do harmoniky složený najdete i na každém stole, takže asi skutečně se i trochu počítá s tím, že lidi budou objednávat od stolu.
já - Chtěl jsem toho ochutnat co nejvíc, ale kamarád mne naštěstí trochu zbrzdil, takže jsem vynechal polévku, které, jak jsem si u vedlejšího stolu všimnul, byl pěkný kotel. Dal jsem si tedy dva předkrmy a jedno hlavní jídlo. Pití prodávají v na restauraci netradičně půllitrových PETkách a dostanete skleničku. Můj první předkrm byl čerstvý jarní závitek (asi hodně z vás zná smažený z čínských restaurací), do tvaru válečku do rýžového papíru balených několik součástí - zelenina (nějaký salát nebo zelí), rýže, krevety a nějaké asi smažené mleté maso (to v malém množství). K závitku jsem dostal kalíšek čiré tekutiny s paprikovými semínky uvnitř, dodával závitku mírně ostrou chuť a závitek byl pak šťavnatější. Celkově mi závitek velmi chutnal a mám pocit, že musí být velmi zdravý. Druhým předkrmem byla smažená placka ze sladkých brambor s proužky mrkve uvnitř. Placka byla mastnější, tužší a taky dodávaná s kalíškem peprné vody, na placce ležely tři osmažené malé krevety. Chuť byla dobrá, ale kvůli mastnotě a trochu tužší konzistenci úplně unešený nejsem. Mým hlavním jídlem byla chobotnice (kousky) se zeleninou a rýží, plný talíř jídla. Konzistence chobotnice byla dokonalá, krásně se kousala a byla moc dobrá. Rýže byla dobrý asijský standard. Zeleninová směs obsahovala mrkev, cibuli, řapíkatý celer a houby. Na to jak vůbec nejsem houbový, tak tyhle houby mi vysloveně chutnaly. Zase jsem měl dojem velmi zdravého jídla.
já - Chobotnice byla myslím nejdražším jídlem na lístku, stála lidových 130Kč, jinak byla hlavní jídla tak od 90Kč, předkrmy stály po 30Kč. Půl litru pití za 30Kč. Celkově jsem tedy za dva lidi platil asi 330Kč, tedy asi 170Kč na osobu za prakticky dva nápoje, předkrm a obří hlavní jídlo pro každého. Rozhodně to pro mne je zatím suverénní vítěz poměru cena-výkon.
Klady 
U Štěpána - hovězíU ŠtěpánaProstředí
já - Restaurace U Štěpána je známá z pořadu Ano, šéfe!, kde nejdříve s jistotou získala doporučení a při druhé namátkové návštěvě si dokonce vysloužila maximální tři hvězdičky a ocenění jako nejlepší restaurace, kde se pořad natáčel. Od té chvíle jsem tento podnik chtěl navštívit. Nevýhodou je, že se nachází v jihozápadních Čechách, kam není spojení zrovna hladké. Ke standardnímu jednomu zvanému člověku jsme tedy domluvili ještě dva další, abychom naplnili auto a neměli tak benzín dražší než jídlo samotné. Prostředí restaurace tvoří mírné údolí pokryté loukami, na kterých se pasou krávy. Před restaurací je takový relaxační dvorek s houpačkami pro malé děti, jednoduchými vyřezávanými sochami a lehátky, která jsme obzvláště ocenili, když jsme příjemně najedení opustili restauraci. Interiér je rozdělený na dvě části. První je nejspíš hospůdka, druhá je restaurace. Hospůdka má prosklená okna s výhledem na relaxační dvorek, restaurace je uzavřená uvnitř objektu, celkově je interiér dřevěný a opravdu příjemný, ale mírně pokulhávalo osvětlení, takže jsem při jídle házel takové stíny, že jsem si neviděl do talíře.
já - Počátečním přijetím obsluhou jsem byl zklamaný. Poté co jsme byli usazeni, trvalo několik minut, než jsme dostali jídelní lístky, přestože kolem 15:30, kdy jsme tam byli, rozhodně nebyla špička a k obsluhování měli už jen dva stoly. Pak už ale probíhalo vše v pořádku. Nejpříjemnějším překvapením pro mne bylo vidět uplakanou Zdeničku a růžolícího Štěpána.
já - Jídelní lístek byl opět klasický listovací v tvrdých deskách. Na první straně byla aktuální denní nabídka, ostatní listy již nesly stálou nabídku.
já - Měl jsem zájem co nejvíc jídel ochutnat, takže jsem zvolil polévku, předkrm, hlavní jídlo i zákusek, k tomu ještě dva domácí nápoje. U polévky jsem šel neomylně po kulajdě, byla výborná s půlkou vajíčka natvrdo, bramborami a celými kusy čerstvých hub. Jako předkrm jsem zvolil opečený chleba s pomazánkou z morku. Toto jídlo mne moc nenadchlo, byly to dva malé půlkrajíce chleba a morková pomazánka, která tedy byla spíš jen sádlem, takže ani trocha cibulky z něj neudělalo pecku. Za hlavní jídlo jsem si vybral konfitovaný pupek, který byl velmi vychválen v televizi. Přílohou byla pečená brambora s křenovým tvarohem, proti té nemůžu říct ani slovo, když pominu, že křen nepatří mezi má oblíbená jídla. Problém jsem měl bohužel s pupkem, který obsahoval větší množství koření, které mi moc nesedlo. Jinak bylo maso úplně dokonale měkké. Jako dezert jsem si dal borůvkový "koláč" z kysané smetany a piškotů. Složení se nápadně podobá dortu, který v rodině děláme, tak jsem byl zvědavý. Dezert byl podáván ve skleničce, což nemám rád, byl pokrytý šlehačkou, která ale již celkem spadla, takže byla málo vyšlehaná, nejspíš to bylo způsobené tím, že dezert skladovali hotový delší dobu v lednici. Dezert byl mírně těžší, než jsem zvyklý, ale byl dobrý, jen by se hodilo se vykašlat na šlehačku a dezert připravit den předem, aby byly piškoty trochu měkčí. U ostatních jsem ochutnal pečený čerstvý kraví sýr, který mne nijak nenadchnul, takový žvýkavý sýr. Kamarád si dal steak z kýty (200g) s cibulkou do zlatova, to bylo výborné jídlo a záviděl jsem mu. Kamarádka si dala steak ze svíčkové (200g) na liškách a s brusinkovou omáčkou, to bylo v pořádku, ale cibulka mi chutnala víc. První domácí nápoj byla Štěpánova bylinná limonáda, jednalo se o studený jemně perlivý nápoj s převážně medovou chutí, k nápoji jsme dostali skleničku s kostkami ledu. Druhým nápojem byl jeden z nabídky moštů, konkrétně třešňový mošt. Nedokázal jsem si takový nápoj přesně představit, čekal jsem lisovanou třešňovou šťávu, ale jednalo se o jablečný mošt s červeným zabarvením, kde jsem chuť třešní nepoznal.
já - Restaurace svými cenami rozhodně není žádný zapadlý venkovský podnik. Popularita podniku nejspíš zajišťuje velkou obsazenou a poptávka jim umožňuje mít ceny na pražské dokonce mírně nadprůměrné úrovni. Třetinka domácího nápoje za 45Kč mi připadala snesitelná. Kulajda za 35Kč měla dokonalý poměr cena-výkon, tam bych klidně snesl cenu 75Kč, s ohledem na ceny ostatních jídel. Morkový chleba stál 45Kč, ale nenadchnul mne, takže ho nedoporučím. Pokud by někomu hlavní jídlo ochucením vyhovovalo, věřím, že by se jednalo o jednu z nejlepších voleb v podniku za asi 220Kč včetně přílohy. Steak z kýty byl asi o 100Kč dražší (takže velmi dobrý poměr cena-výkon) a steak ze svíčkové o dalších asi 100Kč dražší (což už se mi zdá dražší, než by si zasloužil). Kraví sýr byl za svých 85Kč skutečně nic moc, takže nedoporučuji. Dezert za asi 65Kč pak byl odpovídající. Celkově tedy moc nadšený nejsem.
Klady 
Maitrea - vegetariánskéMaitreaProstředí
já - Vegetariánská restaurace je asi poslední podnik, kam by mne samo od sebe napadlo jít. Po první sérii testu restaurací se ale objevila mezi doporučenými restauracemi, tak jsem si řekl, že vyzkouším i pro mne něco takto netradičního. Byl jsem upozorněn, že je restaurace trochu alternativnější, tak jsem byl připraven být tolerantní. Restaurace se nachází ulici vedle Staroměstského náměstí, takže v samotném centru Prahy, což dělá opravdové problémy s parkováním, zachránily mne placené garáže pod Rudolfinem. Interiér restaurace je pěkný, čistý, převážně dřevěný. Restaurace se rozkládá v přízemí a suterénu, my jsme seděli v suterénu a tam se mi líbilo zákoutí s rostlinami a lustry z nějaké škrobené látky, které budily dojem něčeho mezi květy a mořskými plody. Světla bylo trochu méně, tak se fotky mobilem moc nepovedly.
já - Nejvíc připravený na alternativnost podniku jsem byl u obsluhy, ale naštěstí mne nijak nezaskočili. Servírky byly velmi příjemné. Trochu zvláštní byl jen jeden okamžik, když si servírka sedla s jídlem k prázdnému vedlejšímu stolu a sama se naobědvala.
já - Jídelní lístek je opět relativně klasický, v tvrdých deskách a listovací. Mírně se vymyká jen tvarem, jelikož je vysoký, ale velmi úzký. Nabídka jídel pro mne byla nezvykle kombinovaná z celého světa.
já - Začněme citronádou, která mi byla doporučena. Byla výborná, obsahovala samozřejmě citron, trochu krystalového cukru na dně a nemohl jsem se zbavit pocitu, že v nápoji byla i nějaká další ovocná šťáva, možná trocha z hroznů, moc dobré. Jako polévku jsem si vybral jemný hráškový krém a byl velmi dobrý, na vrchu byly položené dva malé kousíčky hráškového lusku. U hlavního jídla jsem se skutečně odvázal a místo jistoty v podobě bezmasých lasagní jsem si vybral "Ne-kachní prsíčka" se zelím a houskovým knedlíkem. Vůbec jsem si nedovedl představit, o co půjde. Zelí bylo na mne dost kyselé, knedlíky byly při nejlepším průměrné, trošku sušší. Ne-kachní prsa byla z nějaké bílkoviny, z jedné strany s jakoby kůrčičkou, ale ta znamenala jen to, že se hůř krájela. Chuť ale byla dobrá. Celkově mne mé hlavní jídlo nenadchlo, bylo mírně podprůměrné. Kamarádka měla zeleninovou quesadillu, ta byla dobrá. Nakonec přišly na řadu dezerty, dali jsme si cheesecake, který měl upadlou špičku, to je dle mého názoru nepřijatelné provinění proti prezentaci, byl na mne až hodně vlašskoořechový, byl ale přelitý výbornou jahodovou dření, takže se dostal trošičku nad průměr. Úplným zlatým hřebem byla ale pěna z bílé čokolády s karamelovo-oříškovými oplatkami, to se ani nedá popsat slovy, jednoduše dokonalé (jen trochu tučné), rozhodně doporučuji při návštěvě Maitrey tento dezert ochutnat.
já - Třetinka vody za dvacku, Půllitr citronády za 50Kč, Hráškový krém za 45Kč, "Kachna" i Quesadilla po 150Kč a Pěna i Cheesecake po 75Kč. Celkem sem za dva lidi platil 600Kč. Na 50m od Staromáku dobré.
Klady 
Domyno - hamburgerDomynoProstředí
já - O Domyno burgerech jsem se dozvěděl nejspíš nějakou vlastní iniciativou, když jsem pro druhou řadu testu restaurací hledal dobré hamburgery. Najít přesné umístění podniku není úplně jednoduché, protože se nalézá v areálu Domyno, který obsahuje od bytů přes kadeřnictví a sportovní areál po naši hamburgrárnu. Tečka na stránkách Domyna ukazuje na hlavní vchod, ale ten není shodný s vchodem do hamburgrárny, proto přikládám vlastní mapku s přesným umístěním. Podnik sám sebe nazývá burger barem, což je dle mého názoru pojmenování odpovídající, jelikož z jídel nabízí jen hamburgery a mezi kuchyní a stoly pro hosty je jen barový pult. Interiér je moderní a čistý. Židle jsou plastově vyplétané a stoly s dýhou z imitace dřeva. Za mírné mínus považuji vývod digestoře z kuchyně směřovaný k příchodové cestičce.
já - Zpočátku jsem nevěděl, jestli se objednává u baru, nebo obsluha obchází, tak jsme nejdřív objednali u baru, ale obsluha chodila ke stolům, takže to bylo pohodlnější. Servírka byla velmi příjemná.
já - Nabídka burger baru je jednoduchá, tak se vešla na zalaminovaný jídelní lístek výšky papíru A4 a asi poloviční šířky. Tatáž nabídka visí velká na zdi, takže si můžete při konzumaci prvního hamburgeru krásně vybírat, který si dáte jako druhý.
já - Ochutnal jsem smažená cibulová kolečka, coleslaw, Hamburger 2 a Hamburger 3. Cibulová kolečka žádná sláva, skoro neslaná, k tomu nějaká tatarka, nedoporučuji. Coleslaw v pohodě, ale ten z KFC je pořád o dost lepší. Hamburger 2 obsahuje housku, burger, majonézu, goudu, opečenou slaninu, čerstvé rajče a kolečka cibule, nakládanou okurku a hlávkový salát. Byl velmi dobrý, jen mi houska připadala sušší a tužší, než by to chtělo. Hamburger 3 obsahoval housku, burger, majonézu, cheddar, grilovanou papriku, pečené vejce, kolečka čerstvé cibule a dubový salát. Cheddar je do hamburgeru nejlepší, udělal housku mnohem šťavnatější. Vajíčko bylo dost intenzivní, takže celkem přebylo chuť masa, paprika se mi tam nehodila a rušila. Příště určitě budu trochu drzý a hamburger 2 si poručím bez okurky a goudy a místo toho si dám cheddar. Ve dvojce totiž chyběl cheddar a přebývala okurka a v trojce zase chyběla slanina a přebývala paprika.
já - Třetinka coly za 30Kč, cibulové kroužky za 40Kč, coleslaw za 30Kč, hamburger 2 za 110Kč, hamburger 3 za 130Kč. Ceny vskutku přívětivé. Obzvlášť hamburger 2 směle aspiruje na vítěze poměru cena-výkon. Za dvě pití, dvě přílohy a tři hamburgery jsem platil 475Kč. Když vezmu v úvahu, že jsem přicházel vyhladovělý a odcházel opravdu hodně najedený, je to paráda. Závěr
Klady 
Café Savoy - česká kuchyněCafé SavoyProstředí
já - Název Savoy je mi dobře známý u hotelu, ale o podniku Café Savoy jsem nevěděl do chvíle, než jsem hledal poslední oběť našeho testu restaurací. Zvenku je podnik nenápadný, uvnitř střídmý až nudný do chvíle než uvidíte dvě stěny pokryté vinnou policí. V restauraci se mi ohromně líbilo, že vídáte různé dezerty, které si můžete objednat ke stolu. Stačí si zapamatovat číslo, které u sebe má napsané.
já - Lístky po usazení dostanete tři - vinný, běžný jídelní a jakýsi menší jídelní lístek s dražšími jídly. Všechny lístky jsou papírové, první dva listovací, třetí pak skládaný na třetiny. Nabídka Café Savoy je skutečně zvláštní, úplně se vymyká všem restauracím, které jsem zatím navštívil. Podstatou zvláštnosti je nabídka šesti druhů snídaní a jedenácti vaječných jídel. Pak máme několik jídel očekávaných jako kachna nebo řízek a pak zase víc jídel zvláštních, které bych v restauraci nečekal, jako párek nebo pečená šunka.
já - Obsluha byla příjemná a pozorná. Ke stolu jsme byli uvedeni také obsluhou. Zvláštní bylo, že hosté u stolu vedle, byli obsluhováni před námi, přestože přišli po nás. Dostali také ubrus na jinak prázdný stůl. Pravděpodobně to bylo tím, že si vybrali z vyděleného jídelního lístku s vyššími cenami.
já - Vajíčka mám moc rád a nikdy jsem neměl pořádnou omeletu, jako předkrm jsem si tedy dal Omeletu Savoy, která obsahovala sýr Gruyere. velmi dobrá, omeleta byla velmi nadýchaná. U hlavních jídel jsem mohl vsadit na skoro jistotu v podobě kachny, ale říkal jsem si, že ochutnám nějakou zvláštní věc, co jinde nenabízí. Vybral jsem tedy Talíř Savoy, který obsahoval všechny zvláštnosti najednou - párky, šunku, merguezi (taková hovězí klobása), brambory, nekyselé zelí a kuličkovou hořčici. Jídlo bylo absolutně nudné, kuchař se pro něj nemusel vůbec snažit. Jedinou aspoň trochu zajímavou částí byla ta hovězí klobása. Nechápu, jak takové jídlo můžou pojmenovat po svém podniku. Jako pití jsem měl shake. Nejdřív jahodový se zmrzlinou, to byla umělá jahodová chuť v chladném mléku a navrchu našlehaná šlehačka, která nebyla po vypití shaku brčkem, jak sníst. Druhý shake jsem měl malinový, který byl z pravých malin a byl o tři třídy lepší. Mám pocit, že Savoy je vyhlášený svými dezerty, tak jsem samozřejmě jeden ochutnal. Vybrat si můžete z vitríny chladícího pultu, kde mají asi deset různých dezertů výsečí dortů po známé malé zákusky. Tento způsob výběru mne ohromě potěšil, protože u zákusků si hodně vybírám podle vzhledu. Vybral jsem si malý tvarohový dort s jahodovým želé na povrchu a jahodou, byl výborný.
já - Celkově nejdražší podnik, kde jsem v rámci testu restaurací byl. Ne, že by se jednalo o drahá hlavní jídla (200Kč a 300Kč), ale ty drobnosti okolo jsou opravdu drahé - omeleta 175Kč, shake 80-100Kč, dezert 100Kč. Celkově jsem za dva lidi platil 1.100Kč. Kdybych byl hlavním jídlem unešený, asi bych to skousnul, ale takhle mi nezbývá než říct, že návštěva byla opravdu nevýhodná a na celý oběd už tam nepůjdu.
Celkově mi restaurace přišla svou nabídkou jako celkem obyčejná jídelna pro lidi, co pracují v centru a mají denně tak 400Kč na oběd, případně na pracovní snídani. Kvalitou hlavních jídel mne nenadchla.
Klady 
ZávěrStejně jako v první sérii testu restaurací je shrnutí to nejdůležitější a nejvíc se na něj těším. Vyzdvihnu nejlepší jídla, nejlepší poměry cena-výkon, obecně nejlepší, ale zdůrazním i mou nespokojenost.Největší zklamání, aneb dobrým průměrem mne neokouzlíZklamalo mne něco skutečně podprůměrného, nebo se jedná o slušný průměr, který ale v konkurenci prvotřídní kvality neobstojí?...U Štěpána Ke Štěpánovi jsem se chystal už asi dva roky. Bohužel očekávání bylo vyšší než následná realita. Čekal jsem, že každé jídlo, které ochutnám, mne vystřelí na měsíc a má smysl kvůli tomu jet do jižních Čech. Bohužel dvě hovězí speciality (morkové topinky a roláda z pupku) mne nenadchly, dezert byl podprůměrný a vyslovenou radost mi udělala jen směšně nízko naceněná kulajda, která byla opravdu dobrá. Celková cena jídel patřila mezi vyšší. Café SavoySpolečně se Štěpánem jsem čekal, že se bude jednat o vrcholy této série, ale místo toho se i v Savoyi jedná o nenaplněná očekávání. Zkazili si to úplně nesmyslným hlavním jídlem, které bylo z kategorie "naše školní jídelna vaří z kvalitních surovin". A zabili to nejvyšší dosud zaznamenanou cenou. Nejlepší jídla v restauracíchČokosmrt - Black DogsVýborný celočokoládový koláč politý čokoládou a drobně pokapaný ovocnou marmeládou. Koncentrované dobro, vždycky mám chuť jich sníst víc než jeden. Rybí polévka - MirellieMiluju rybí polévky. A tady se jim povedla opravdu znamenitě, taková polévka s mořskými plody než jen rybí. Porce byla velká a k tomu domácí ciabatty. Celkově jako lehký oběd za slušnou cenu. Pěna z bílé čokolády s jahodami a karamelovými oplatky - MaitreaÚplný útok na smysly, každá jednotlivá součást. Škoda, že to bylo tak tučné, ale zase to je známka nešizených surovin. Nejlepší poměr cena-výkonKde se za svoje peníze dobře a nejvíce najíte.Pho Vietnam Hlavní jídlo kolem stokoruny, obrovská porce na pořádný oběd a navíc výborné a smysluplné jídlo. DomynoPořádný hamburger za 100-120Kč, jinde totéž nabízí o 50Kč dráž. Jedná se o úplný top hamburgerů srovnatelný i s vyhlášenými Black Dogy, jen je to jako bonus navíc blíž a za dva ušetříte stovku. Kočár z VídněPořád tu porci nechápu. Tři stovky za jídlo není málo, ale nají se z toho skutečně dva normální lidi, takže 150Kč na osobu za výborný oběd už je paráda. Nejlepší restauracePodle shrnutí všech hodnocených kritérií.Pho Vietnam Ocenění Nejlepší restaurace si zaslouží jen taková, kam se chci v budoucnu zcela jistě ještě vracet. Musí mít výborné jídlo a cena za ně musí být smysluplná, ačkoliv nemusí být nízká. Letos dva žolíci pohořeli a ostatní restaurace jsou třeba dobré, ale že bych je doporučil jako povinnou gastronomickou zkušenost, to ne. Jediný podnik, který si toto nejvyšší ocenění z druhé série odnese je Pho Vietnam, kde jsem byl nadšený jídlem, cenou i geografickou dostupností. Rozhodně vezměte těch 150Kč a vyrazte ochutnat Vietnam v centru Prahy. ShrnutíSláva, druhá série hotová. Za 18 osob za 9 návštěv jsem zaplatil kolem 6225Kč. Popravdě mne to překvapuje, protože to je skoro stejně jako v první sérii, ale tam jsem platil jen 13 osobonávštěv, a to jsem si říkal, že v druhé sérii jsme byli v dražších podnicích.Dočkali jsme se dvou zklamání z nesplněných očekávání i jsme si ověřili odůvoděnost věhlasu některých podniků. Příprava třetí sérieVe třetí sérii budu podnikat výpravy na jídla, která uvaří kamarádi u sebe. Jsem zvědavý, kolik se vás hecne. Pokud budete chtít, zůstanete v anonymitě jako "kamarádi" a "kamarádky", ale pokud se budete chtít pochlubit tím, jak jste dopadli, rád vaše jména u vašich výtvorů zveřejním. Očekávám výrazně neformální prostředí, takže se bude nejvíc a především hodnotit jídlo samotné. Už se vás přihlásilo několik od zkušených kuchařek po zcela příležitostně vařící kamarády, tak budu rád, pokud se přihlásíš i ty. Podívej se na kompletní informace o třetí sérii.Chcete být víc v obraze? Sledujte X-COMputers.eu na Facebooku nebo Twitteru. Návrhy na čtvrtou sériiA pak tu bude pokračování klasického testu restaurací, ve kterém se s jedním zvaným hostem podíváme na zoubek nějakého doporučeného podniku. Prosím pokračujte v doporučování podniků, které stojí za to navštívit. |
| Nr | Query | Error | Affected | Num. rows | Took (ms) |
|---|---|---|---|---|---|
| 1 | SELECT (wk_id) AS `ConfigurationCategory__id`, (wk_title) AS `ConfigurationCategory__title`, (wk_url) AS `ConfigurationCategory__url`, `ConfigurationCategory`.`wk_id` FROM `xcompute2`.`webkat` AS `ConfigurationCategory` WHERE 1 = 1 ORDER BY (wk_order) ASC | 8 | 8 | 1 | |
| 2 | SELECT `Composer`.`ws_order`, (ws_id) AS `Composer__id`, (ws_name) AS `Composer__title`, `Composer`.`ws_kat` FROM `xcompute2`.`webses` AS `Composer` WHERE `public` = '1' AND `Composer`.`ws_kat` IN (7, 22, 6, 15, 24, 23, 5, 25) ORDER BY `ws_order` ASC | 21 | 21 | 1 |